Kam s ním (s tím vysněným stromem)

Odvážím se předpokládat, že laskavý čtenář se od přečtení našeho minulého příspěvku zamyslel, chytil za nos a ještě na podzim chce stihnout vysadit na své zahradě pořádný strom, který odkáže příštím generacím.

Jak vybrat vhodný druh?

Faktorů, na něž musíme brát ohled, je poměrně dost: za prvé klimatické a půdní podmínky. V Plzenci a okolí převažuje těžší jílovitá půda, srážky jsou průměrné, stejně jako teploty – výběr je poměrně široký, ale výrazně teplomilné dřeviny se k použití nehodí.

Exkurze ve Vimperku - alej absolventů

Začátkem roku jsem v rámci vzdělávacího programu pořádaného agenturou ENVIC navštívil sedmitisícové město Vimperk. Péče o životní prostředí je zde jednou z priorit a má ji na starost hned 7 lidí. Obec tak má krom pracovníků administrativy také zaměstnance prakticky pečující o zeleň, proškolené zahradníky a arboristy. Na stavu prostředí obce je to samozřejmě znát. Ostatně jinak by se jím asi nechlubili a na exkurze by se jezdilo jinam.

Role průvodce se s elánem ujal místostarosta obce, a bylo vidět že je do péče o životní prostředí obce opravdu zapálený. Exkurze měla formu procházky městem, při které nám zasvěceně vyprávěl o praktických provozních zkušenostech i úskalích projektů, které se v obci podařilo realizovat.

Strom do každé zahrady a každé ulice!

V našem občanském sdružení se při debatách (které většinou probíhají při procházkách v okolí Plzence, s rýčem a sazenicí v ruce nebo u plápolajícího táboráku) často dostáváme k mnohokrát zaznamenanému rozporu mezi tím, co lidem vadí / co se jim líbí ve veřejném prostoru / na vlastní zahradě a v bezprostředním okolí. A k největší diskrepanci mezi těmito dvěma zónami dochází v otázce stromů, a to zejména listnáčů. Zatímco proti kácení stromů v parku podepisují lidé petice po desítkách, jakmile strom na jejich zahradě nebo za plotem trochu povyroste, už běží na odbor životního prostředí se žádostí o povolení ke kácení. A nebo si přinejmenším stěžují na to, jak všemožně jim škodí.

Jako celá příroda, jsou i stromy entita někdy nevyzpytatelná a proměnlivá, užitečná, ale občas i hrozivá - a my jsme do velké míry už ztratili schopnost s nimi žít, číst v nich a případné nebezpečí předvídat.

Starý Plzenec a životní prostředí - seriál pro list "DOBRÝ SOUSED" , část 2/5

Peníze. Máme jich dost a dáváme... hmm... cože?

 Roční rozpočet Starého Plzence se v posledních letech pohybuje řádově kolem 80 až 90 milionů korun. Tak jako jiné obce i my v něm máme rozpočtovou kapitolu „Péče o vzhled obce a veřejnou zeleň.“

Rok Kvetoucích Stromů

Kvetoucí Stromy - 1. narozeniny 

Dnešní příspěvek se původně měl věnovat stručnému úvodu do problematiky starých a krajových odrůd ovocných dřevin – co jsou staré odrůdy a co jsou krajové, kde se vzaly a proč je nadále pěstovat. Pak jsme si ale uvědomili, že plzenecko-sedlecké Kvetoucí stromy vznikly zrovna před rokem, a to právě kvůli ovocným stromům starých odrůd, přesněji kvůli záchraně a obnově našeho více než stoletého třešňového sadu na Hůrce.

Starý Plzenec a životní prostředí - seriál pro list "DOBRÝ SOUSED" , část 1/5

Odpočinek u řeky. Starý Plzenec - pod jezem 24.6.2014

                                                                                                     1/5

Životní prostředí – co to je?

 Když mě chce kamarád Pepa namíchnout, tak odpoví: „Životní prostředí, to sou pár zelenejch pitomců a čolci.“  Skutečná věta a (ne)skutečnej Pepa. Zjevně si myslí, že životní prostředí je cosi mimo něj. Že se nějak nadbytečně dělá pro kytky, stromy a pro zvířátka. A navíc se Pepovi říká, co by měl nebo nesmí, a to už je tedy moc.

 Bez gůglení, selským rozumem a stručně: životní prostředí je složitý propletenec závislostí, soubor vzájemných vztahů živočichů a rostlin, včetně veškeré další živé i neživé přírody. Příznivé prostředí je pak tam, kde je toto soužití vyvážené, kde se rostlinám a živočichům společně daří. A zde tedy hned na úvod, s trochou ironie pro Pepu, překvapující, přímo bombastická informace: člověk je živočich. Jede v tom také. Tvor sice dominantní, ale na přesně vyváženém stavu prostředí existenčně závislý. Sečteno, podtrženo: My příznivé prostředí nutně potřebujeme, prostředí samo nás nepotřebuje.

Atraktivní místo k žití

Popínavé dřeviny

Dnes budeme v našem seriálu o trochu jiném zahradničení pokračovat kapitolou o malé, ale o to zajímavější skupině rostlin – popínavých dřevinách. Proč? Liány v sobě spojují mnoho užitečných vlastností, které si postupně probereme.

Především zabírají málo místa, takže se hodí do malých zahrad, na dvorky, terasy i na balkony. Zároveň ale tvoří hodně zelené hmoty, takže významně zlepšují mikroklimatické podmínky (mj. poskytují stín, zvyšují vzdušnou vlhkost, zachycují prach). Stálezelené celoročně, opadavé sezónně, takže lze určité místo zastínit třeba jen v létě. S jejich pomocí lze také vytvořit intimní zákoutí, pozadí pro jiné výsadby i umělecká díla.

Až na výjimky rychle rostou a žádaný účinek tím pádem nastupuje brzy po vysazení.

Protože většinou bývají husté a pnou se vysoko, poskytují skvělé podmínky různým živočichům jako jejich hnízdiště, úkryt, zdroj potravy. Oblíbené jsou třeba révy, přísavníky, břečťan nebo zimolezy.

Plané ale jedlé

 Šípek (šípková růže)
krása, čaje, marmelády... 

Každý ví, že v přírodě roste plno jedlých rostlin, které lidé vyšlechtili, aby dávaly větší užitek. Tato kultivace samozřejmě přinesla své chutné a šťavnaté plody, přesto ale stojí za to vracet se k prapodobám těchto rostlin a také objevovat další plané rostliny, domácí i cizokrajné. Při troše pátrání objevíme překvapivě chutné jednoletky, trvalky i dřeviny a od jara do zimy můžeme zpestřovat svůj jídelníček při nulových nákladech. Sbírat je můžeme v přírodě nebo si je přiblížit ke kuchyni.

Proč je hrušeň v Plzenci ohrožený druh a jak hrušním pomoci

   Snad každý ví, že v přírodě existuje mezi všemi organismy složitý systém vztahů, který asi nikdy nemůže být beze zbytku odhalen, pochopen, popsán a třeba i využit člověkem. Některé vztahy jsou z hlediska přírody jako celku až banálně prosté – nějaký organismus žije rád na určitém místě nebo na nějakém jiném organismu a má pro to své dobré důvody. Pro běžného, řekněme plzeneckého zahradníka jsou ale důsledky takových preferencí fatální – jako třeba u té nešťastné rzi hrušňové, jež nám decimuje výsadby hrušní v celé obci.

Rez - houba na jalovci - suché i slizovité stadium
(klikni pro zvětšení)

   Co je ta rez hrušňová? Houba, která se usidluje na jalovcích a následně na hrušních. Na listových čepelích hrušní se objevuje zhruba od června v podobě skvrn, které se od nenápadné hnědi vybarvují po jasně oranžovou a zároveň se zvětšují. Viditelné jsou také hrbolky, které se objevují v srpnu na spodní straně listů. Rez může napadat i řapíky, letorosty a plody. Na podzim „přelétne“ na jalovce; na jejich větvích se pak v časném jaru objeví odpudivé zrosolovatělé zduřeniny, po nichž zůstávají viditelné jizvy. Jalovec je hlavním hostitelem, hrušeň jen mezičlánkem, který to ale nakonec odnáší nejhůře. Napadené větvě jalovce mohou také méně prosperovat, ale na růstu celé dřeviny se napadení nijak výrazně neprojeví. Zato hrušeň při silném napadení přestává vytvářet asimilační látky, a i když napadení nevede k odumření, strom neudrží plody a chřadne a chřadne. A ještě nevábně vypadá, takže skončí jako otop.

   Rez se vyskytuje jen tam, kde jsou k dispozici oba hostitelé. Je tedy zřejmé, že nejvíce se objevuje v zahradách a v jejich okolí. Podle všech současných zkoumání jsou hostitelskými jehličnany skutečně jen některé druhy rodu Juniperus neboli jalovec (i když někteří zahrádkáři tvrdí, že napadená místa viděli i na thůjích a cypřiškách). Jsou to hlavně nepůvodní, ale zdomácnělé a zejména od první poloviny 20. století oblíbené okrasné jalovce – chvojka klášterská (ten je tedy u nás pěstován již po staletí), jalovec čínský, jalovec skalní, jalovec prostřední a výjimečně i jalovec viržinský. 

   Zajímavé je, že citlivost k chorobě se liší u jednotlivých kultivarů. Nejnáchylnější jsou kultivary jalovce prostředního (někdy je uváděno j. čínského) 'Pfitzeriana' a 'Pfitzeriana Aurea' – takové ty širokánské, zhruba kolem dvou metrů vysoké keře, tak časté ve veřejné i soukromé zeleni.

   Silně náchylné jsou i další kultivary jalovce prostředního 'Gold Sovereign' a 'Swissgold', oba se žlutavými jehlicemi, i nízce a široce rostoucí chvojky - namodralý 'Blaue Danube' a svěže zelený 'Tamariscifolia'. Dále sloupovité jalovce čínské 'Robusta Green' a 'Keteleery'. „Pouze“ náchylné jsou i jalovce prostřední 'Old Gold', 'Mathot', 'Rockery Gem', chvojka 'Arcadi', 'Brovemoor', 'Buffalo' a 'Tamariscifolia Select' a jalovec skalní 'Blue Haven'.

 




   Na druhou stranu existují i odolné kultivary zmíněných druhů, jež se sluší také vyjmenovat: jalovec prostřední 'Hetzii', 'Mint Julep', 'Pfitzeriana Glauca', 'Plumosa Aurea', jalovec čínský 'Blue Alps', 'Blaauw' a 'San Jose', chvojka 'Wichite Blue'.

   Bez významu není ani vědět, že některé odrůdy hrušní jsou náchylnější než jiné, sem patří bohužel i oblíbená 'Boscova lahvice', 'Clappova', 'Hardyho', 'Charneuska', 'Konference', 'Kongresovka', 'Pařížanka', 'Angoulemská', 'Dielova', 'Madame Verté', 'Vienská', 'Williamsova' i 'Williamsova červená'.

   

Zlikvidujte alespoň napadené větve,
lépe ale celou dřevinu

   Jak se tedy bránit? V první řadě šířit osvětu. Neomluvitelné je, že u školkařů a prodejců těchto dřevin nedostaneme žádnou informaci o tom, který druh je a není vhodný k výsadbám společně s hrušněmi. Stejně tak ani mnozí zahradní architekti neberou nebezpečí rozšíření či udržení rzi v určité lokalitě v potaz. Takže ptát se, ptát se, ptát se, nejsme-li si jisti. Prozkoumat okolí v okruhu nejméně 200m od hrušně; podezřelé jalovce zrovna nyní na jaře prohlédnout, nenajdeme-li na nich rosolovitá telia. Pokud ano, je třeba odstranit přinejmenším napadenou větev v raném stádiu telií (na to už je letos ale pozdě), lépe celou dřevinu. A vysadit něco neškodného.

   Čím nevyhovující druhy jalovců nahradit? Sloupovitý habitus od úzkého po široce kuželovitý mají různé kultivary a poddruhy domácího jalovce obecného, tisu (který je sice prudce jedovatý, ale lákavé plody – bez peciček – jsou naopak jedlé a docela chutné). Habitus široce rozkladitý zase mají např. makrobiota či různé kultivary tisu. Jako půdní kryt lze použít jalovec polehlý, vodorovný či šupinatý. Protože v českých zahradách je ale obecně nadbytek jehličnanů (jistý můj učitel používal pro zahrady plné jehličnanů všech tvarů a barev bez ladu a skladu kouzelný výraz “koninferno“), v mnoha případech budou vhodnější listnaté dřeviny.

ulice na Čachně - v okolí na zdravé hrušky zapomeňte. Můžete to ale změnit.

   Zmíněné jalovce náchylné ke rzi není třeba naprosto vymýtit, jen pro ně zvolit neškodné lokality. Oproti tomu hrušeň má v naší krajině a zahradách opravdu nezastupitelné místo, a proto se přimlouváme – nahraďte prosím nevhodné jalovce něčím jiným, ať si zase můžeme vychutnat všechny ty máslovky i zimní hrušky z vlastní zahrady.

Kateřina Karasová, o.s. Kvetoucí stromy

V článku byly použito informací Státní rostlinolékařské správy

foto: dendrologie.online.cz, Kateřina Karasová, Jiří Medřický

Trávník, louka, mechoviště

   V druhé části seriálu o netradičním pohledu na zahradničení a krajinu se zamyslíme nad nezbytnou součástí zahrady – trávníkem.

   Travnatá plocha je pro běžnou zahradu podobně zásadní jako třeba strom, z hlediska funkčního i estetického. Mnozí z nás ho ale vidí jako problematickou partii, s níž nikdy nejsme spokojeni a která nás stojí mnoho času a peněz. Důvody nespokojenosti s trávníkem mohou být velmi rozličné: roste moc rychle a je potřeba ho pořád sekat, když neprší, neroste vůbec a je žlutý (sousedův je navíc vždycky zelenější), roste v něm mech, pampelišky, ale málo trávy, ve stínu nechce růst vůbec. Ať TV pořady doporučují, jaká chtějí nová hnojiva, stimulátory, selektivní herbicidy, vertikutátory, mechožrouty a sekačky, nikdy to nestačí. 

   Jenže v živé zahradě se na trávník díváme jinak: respektujeme, že trávník vypadá na každém stanovišti jinak, neboť reaguje na konkrétní půdní, světelné či vláhové podmínky. Nejpozději na tomto místě bychom si měli říci, co pod pojmem trávník vůbec rozumíme, aby bylo jasno: trávník pro nás znamená řečeno odbornou terminologií květnatý trávník“, společenstvo vytrvalých trav a dvouděložných rostlin – a právě to je důležité. Znamená to totiž, že se nejen nevyhýbáme tomu, aby nám v trávníku rostly všechny ty smetanky, sedmikrásky, jitrocely, jetel atd., ale naopak to dokonce podporujeme. Proč vlastně? Půdní pokryv složený jen z trav je nepřirozený; širší spektrum rostlin vynáší z půdy na povrch širší spektrum živin a půdu obohacuje či provzdušňuje rozličnými způsoby; větší škála rostlin – potrava pro větší škálu bezobratlých i obratlovců, včetně člověka. Smíšený porost je stabilnější, tzn. že lépe odolává výkyvům povětrnostních podmínek, přílišnému slunečnímu žáru, mrazu, suchu, vlhku. A je to hezčí. 

   Na každém stanovišti lze pak samozřejmě očekávat jinou skladbu trav i dvouděložných rostlin – na vlhkém místě lze obdivovat upolínovou louku, na výsušném v žádném případě; tam ale zase najdeme jemňounkou kostřavu ovčí. Z toho pochopitelně plyne, že věci necháváme plynout i my – přizpůsobíme se, necháme být, v případě zakládání nového trávníku použijeme selský rozum a odborné znalosti (vlastní nebo cizí).

   Přes všechnu ležérnost v našem přístupu k trávníku je totiž minimálně jeden stěžejní bod, který nelze brát na lehkou váhu, a to jeho založení. I když platí, že původní podmínky měníme co nejméně a nesnažíme se je zvrátit, pro většinu záměrů je nezbytné, aby plocha nebyla utužená, vegetační vrstva úrodné zeminy byla alespoň přiměřeně odlehčená a přiměřeně zhutněná (tím se rozumí trávníkovým válcem), travní směs musí být vhodně vybraná a od kvalitního dodavatele, sít musíme ve vhodnou dobu, v době vzcházení je v případě přísušků nutná zálivka, pokud nechceme setí opakovat atd.

   Jak se trávník zapojuje a houstne, ukazují se slabá místa a zde přichází ke slovu náš líný zahradník ze živé zahrady, který se s trávníkem nechce příliš „patlat“. Na zastíněných a kyselejších místech se objeví mech – tak ho tam nechá. Vždyť je celoročně zelený a drží vodu. Snad jen tam, kde chce sedět nebo polehávat, se odhodlá k činu – zkypří, zvápní, doseje. Nebo si lehne jinam. Dalším trablem jsou stinná místa bez mechu, ale také bez trávy. Tam vysadí jarní cibuloviny nebo trvalky či keře. Jarní cibuloviny vysazené do trávníku také krásně posunou termín první seče o nějaký ten měsíc, protože je třeba jejich listy nechat přirozeně zatáhnout. S tím sekáním to vůbec není tak žhavé, jak se v zahrádkářských TV magazínech zdá: pravá pestrost trávníku vynikne, když některé partie sekáme/kosíme po pár týdnech, jiné jen dvakrát ročně. Sekačkou jen „vyjedeme“ cestičky a při procházkách se kocháme různorodostí trav a lučních bylin.

Louka je vůbec skvělá varianta k trávníku. Je mnohem bohatší na druhy rostlin i živočichů, vyžaduje minimální péči a její estetický účinek je neopakovatelný. Na louku lze postupně přeměnit i nudný „travnatý“ trávník právě menším počtem sečí, řízeným bodovým doséváním nebo dokonce dosazováním trvalek. Výsevem lze založit louky mnoha typů (dle barvy, doby kvetení, přírodních podmínek, využití,...) i trvalkovou nebo trvalkovo-letničkovou louku bez trav – v nich se ale samozřejmě nedají vysekat cestičky a nejsou pochozí. Na málo využívaná nebo pohledově exponovaná místa v zahradě je to ale elegantní a osvěživě nevšední řešení.

   Na založení trávníku můžeme ale jít i jinak: pokud nespěcháme (a proč bychom měli, že?), můžeme pracovat s jakousi loukou-mezistupněm. Zhutněné jílovité (ty bývají časté po dokončení stavebních prací na pozemku, protože stavaři a jejich těžká technika jsou na něm po dlouhou dobu pány) nebo naopak lehké písčité půdy bez organické složky vylepší rekultivační rostliny – jedná se zejména o jeteloviny, vlčí bob a další druhy, které svými kořenovými systémy do hloubky provzdušňují půdu a zároveň váží dusík. Navíc kvetou a jsou zelené i když pracují a vylepšují, což rotavátor (jakkoli užitečný a výkonný) nedokáže. Dnes se dají koupit i různé rekultivační směsi. Až dosáhne půda kýžených kvalit, je možno založit náročnější travně-bylinné společenstvo.

   Ať už na to půjdete jakkoli, přejeme lenivé jaro a příjemné poležení na pestře zapleveleném trávníku

Text: Kateřina Karasová, o.s. Kvetoucí stromy,

Foto: Jiří Medřický,  forwallpaper.com

   

Povolená kácení - březen 2014, aneb Lípa v Sedlci

    Obdrželi jsme několik rozhořčených telefonátů a také příspěvek na naší Fcb stránku kvůli právě pokácené lípě v Sedlci - Kolonii. Ano, bohužel i rok 2014 začíná kácením.
    Stran města (co si kdo pokácí v soukromé zahradě nevíme) se jedná o osm stromů, ke kterým proběhlo řádně řízení o povolení kácení. Posouzení zákonných důvodů ke kácení nebral odbor životního prostředí na lehkou váhu, ke zhodnocení zdravotní stavu byla přizvána AOPK (agentura pro ochranu přírody a krajiny) a také odbornice na danou problematiku z našeho sdružení. Můžeme potvrdit, že ve všech případech byly bohužel shledány zákonné důvody pro kácení.
 
   Zastavím se podrobněji u dvou stromů, jejichž kácení vyvolává nejvíc emocí:

1/ Lípa o obvodu kmene 298 cm, katastrální území Sedlec Kolonie, parcela číslo 237/153. Jednalo se, bohužel minulý čas je namístě, o vysoký košatý strom s rozdvojeným kmenem, s otevřenou puklinou. Na kořenech stromu bylo bohužel zjištěno napadení Dřevomorem kořenovým. Samotná puklina není důvodem pro kácení (ostatně stromu byla v minulých letech instalována statická i dynamická bezpečnostní vazba), u lip je puklina běžná, ale napadení kotevních kořenů dřevomorem je fatální.
 Arboristická literatura říká, že Dřevomor kořenový je jednou z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších dřevních hub, které napadají zejména bělové listnáče (buky, javory, lípy, habry, břízy, jírovce atd.). Trvá řadu let, než houba proroste na povrch, v tu dobu už má strom zpravidla zcela zlikvidovaný kořenový systém a čeká jen na svůj vítr, který jej povalí. V této fázi se může vyvrátit prakticky kdykoliv. Dřevomor kořenový patří proto k houbám, kde objev plodnice prakticky znamená okamžité kácení z bezpečnostních důvodů, zvlášť je-li strom u veřejně přístupné komunikace.
 Příčinou napadení houbou mohlo být dřívější poškození kořenů, například mechanicky nebo navýšením okolního terénu a podobně. Je proto třeba tyto věci hlídat, vidíte-li, že třeba při výkopových pracích se poškozují stromům kořeny, volejte ihned odbor životního prostředí Městského úřadu, aby zjednal pořádek a práce zastavil. Jedná se o poškozování městského (a tedy i vašeho) majetku. Zhotovitel díla musí práce provést jiným způsobem a poškozené kořeny je třeba odborně ošetřit. Zanedbání může mít za následek zkázu celého stromu. 
 Bohužel výskyt dřevomoru zároveň znamená, že zde nemůže být několik let provedena náhradní výsadba kvůli riziku infekce touto dřevokaznou houbou.

2/ Lípa o obvodu kmene 214 cm, katastrální území Starý Plzenec malostranské náměstí, parcela 1412/1.
Zde se jedná o suchý strom s rozsáhlým poškozením kmene, bez možnosti zlepšení stavu, těsně u veřejné komunikace.
  Situace však stojí za povšimnutí z dalšího důvodu. Na Malostranském náměstí je řada lip, loni se zde dělal výkop pro novou kanalizaci. Kanalizace byla vyprojektovaná bezohledně těsně podél lip, při provádění výkopu pak došlo podle místních k těžkému poškození kořenů stromů. Právě kácená lípa je již suchá, důsledky na dalších lípách budeme pozorovat letos. Je pravděpodobné že povedou k jejich kácení. Nová výsadba zde ale asi nebude možná, právě kvůli "sítím", tedy právě kvůli nově položené kanalizaci. Paradox že. (Většinou se totiž drží praxe, že na sítě a v určeném pásmu kolem nich se nesází, kvůli problémům při jejich případné opravě apod.) Na vině je opět lhostejnost a zanedbání při plánování projektu i jeho realizaci, kdy na zeleň nebyl brán odpovídající zřetel. Stromy byly v minulosti ošetřovány z rozpočtu města, mají svou vyčíslitelnou i nevyčíslitelnou hodnotu, jejich poškození je opět újmou nás všech. 

 Je to smutné, všech právě kácených stromů je mi líto, bohužel poškození která vedla k tomuto stavu jsou nevratná a neodehrála se dnes. Věřím že i v našem městě se začíná pomaloučku prosazovat prostor pro zodpovědnější péči o zeleň, že větší váhu a prostor dostane odbor životního prostředí, že naše sdružení dokáže ke zlepšení stavu přispět, že na zeleň bude více pamatováno i v rozpočtu města.
 Možná by také nebylo na škodu více si povědět k plánování zeleně a k péči o ní, a to jak ve městě samém, tak i v přiléhající krajině. V některých z dalších příspěvků se tomu budu věnovat, zkusíme se také podívat na pár příkladů, jak to dělají jinde.

za sdružení Kvetoucí Stromy
Jiří Medřický

Ky.By - obecní zaHRAda

Byl jsem tento týden na exkurzi v Chlumanech,  kde nás paní starostka provedla také obecní zahradou Ky.By.
Obec zaměstnává jednu zahradnici, v zahradě se pěstují čerstvé květiny a bylinky, odtud i její název. Výpěstky si mohou koupit občané, ze zahrady se čerstvě zásobují okolní restaurace, přebytky se prodávají také na okolních farmářských trzích. Přínos pro místní obyvatele je vedle čerstvých produktů také jedno pracovní místo i zisk do obecní pokladny.
Přesto, že bylo teprve 5. března a zahrada byla ještě zazimovaná (pošumaví), nafotil jsem pár inspirativních snímků, které se vážou k předchozímu příspěvku o živé zahradě.

Katka Karasová píše o nutnosti mít pro zahradu kompost. Příklad funkčního kompostování je na prvním obrázku, máte-li dva nebo více můžete z nich brát střídavě.

dobře funkční kompost

Na dalších obrázcích je vidět zakrytí záhonů a keřů listím na zimu...listí slouží i jako mulč.

V zahradě si opravdu vyhráli se zakrytím půdy okolo stromů. Jak je vidět, použít lze proutí i kamení. Zakrytí slouží zároveň jako záhonek například pro trvalky, dekorativní prvek i jako ochrana stromů před například strunovou sekačkou.

Kdo má zálibu v bylinách a chce mít opravdu sortiment, může v části zahrady uspořádat pravidelně malé záhonky pro jednotlivé druhy, nebo udělat společný záhon na menším prostoru.

 

Podoba hmyzího hotelu, pro nájemníky kteří vám pomůžou s půdou i opylením, není žádné dogma - prostě to musí být spousta úkrytů a skulin.

A nezapomínejte ani na sebe. Zahradní domek na nářadí můžete trochu ozvláštnit, k jezírku se hodí konstrukčně nenáročná lavička nebo malé molo. 

A hlavně si v zahradě hrajte, vytvořte třeba něco i pro děti. Zapícháte-li do země vrbové pruty a zaléváte, můžete vytvořit skoro zdarma altán nebo třeba obytnou velrybu pro děti. Vrbové pruty jsou živé, brzy se zazelenají, větvičky které vyraší můžete každý rok dále zaplétat, nebo co překáží odstřihnete. 

pro Kvetoucí Stromy nafotil a napsal Jiří Medřický

Zelená poušť a živá zahrada

První díl seriálu o alternativním přístupu k zahradničení i krajině. Každý měsíc přinese jeden článek, jenž by měl inspirovat, jak s rozmyslem založit zahradu a jak o ni pečovat, jak se lze dívat na krajinu kolem nás a jak jí pomáhat. Zkrácená verze bude vycházet také v Radyňských listech neboli místních novinách Starého Plzence.

Jaro se blíží, a tak bychom následujícím článkem natěšené zahrádkáře rádi přivedli k zamyšlení, zda-li by svým koníčkem nechtěli potěšit nejen sebe, ale také třeba životní prostředí a ještě si ušetřit práci, čas a peníze. Cílem je živá zahrada, které se říká přírodní.

Podle autorčiných zkušeností se mnohé, zvláště české zahrady vyznačují prazvláštním charakterem – jsou zelené, ale přitom neživé až mrtvé. Je na nich nizounce střižený jednodruhový trávník, pochmurná tújová hradba kolkolem, pár zakrslých přísně seřezaných ovocných dřevin, nějaký ten rhododendron úpící v poledním úpalu a „okrasné“ hnědé plochy drcené borky nebo bílé plochy říčního kačírku. V horším případě holá, dočista vypletá hlína. A jásavě tyrkysový bazén. A ticho, mrtvo, klid. Na takové zahradě se neděje nic... žádný ptačí zpěv, žádný motýl, včela, nic se nevlní ve větru a sluneční paprsky nemají čím probleskovat. Žár, mrtvo vůkol. Zelená poušť.

Má-li se takováhle poušť zelenat, potřebuje pravidelnou zálivku a hnojení v nemalém množství – tenhle koncept totiž jednostranně vyčerpává půdu - z odkryté půdy se zbytečně vypařuje voda, vyplavují se živiny a mizí podmínky pro půdní život, který jí dává plodnost. Není-li půda holá, ale zakrytá mulčovací textilií, nemůže v ní zas hledat žížaly žádný kos a rozložit se žádné organické zbytky. Navíc drcená borka je dovezená bůhvíodkud a z půdy bere dusík ke svému rozkladu, který je pak nutno doplnit. A když se každý spadlý list na takové zahradě vyhodí do popelnice, protože tam není kompost? Koupí se umělé hnojivo! Podobně rašelina pro ten rhododendron (který ale i tak skomírá, protože mu chybí vhodné podmínky) pochází z těžko obnovitelných zdrojů (a navíc třeba až z Pobaltí). K tomu ještě bazén k použitelnosti vyžaduje kila chemikálií a každoroční dopouštění kubíky pitné vody. A na takovouto zahradu určitě nezamíří žádná sýkora nebo motýl, co by tam taky dělali... A ještě té nekončící práce s každotýdenním sekáním trávy, odstraňováním každého spadlého lístku, zastřihováním každé přečuhující větévky.

Přitom je nepoměrně snazší a uspokojivější pečovat o zahradu, která bude nejen jaksi samovolně zaplňovat prostor u domu, ale nebude zátěží ani pro životní prostředí (protože v ní bude fungovat uzavřený koloběh energií a látek), ani pro majitele (protože ten se prostě přestane zabývat nesmyslným bojem s přirozeností, čímž uspoří dost času). Principiálně je to jednoduché, ale zahradník musí postupovat s citem pro specifičnost té vlastní zahrádky. A správně ji založit (ale o tom někdy příště).

Městský park v holandském Wageningenu.  Pro zvýšení přirozené rozmanitosti je bez zásahu ponechán lem z bylin a keřů (kopřivy, plané růže, lopuchy a mnohé další) a kus padlého kmene

A teď konkrétní rady, jak šetrně hospodařit na vlastní zahradě:

• Základem je kvalita půdy, proto musíte mít kompost. Kompost je víceméně jediné hnojivo, jež zdravá zahrada potřebuje. Zároveň v něm zmizí velká část domácího odpadu, a ten se pak nevozí na skládky nebo do spaloven.
• Nikdy nenechávejte půdu holou, nezakrytou. Na podzim zakryjte záhony listím, zeleninu i okrasné rostliny mulčujte, třeba posekanou zaschlou trávou. Zakomponujte pod keře a stromy podrost - půdokryvné rostliny, které zamezí vysychání půdy a růstu plevelů. Nové výsadby mulčujte kartonem – i ten zlepší hospodaření s vodu, udrží i ve vrchní vrstvě půdy živiny, omezí růst nežádoucích rostlin a půda bude i nadále kyprá. Karton lze zakrýt opět listím nebo zaschlou trávou, slámou, i tou borkou, není-li po ruce opravdu nic jiného.
• Další nezbytností na zahradě je voda – mulčování a správný výběr rostlin sníží její potřebu, ale přesto s ní zacházejte šetrně a sbírejte tu dešťovou – do podzemní nádrže nebo alespoň do sudu.
• Bez listnatého stromu není zahrada. Strom skýtá úkryt a potravu celé řadě živočichů. Je krásný. Díky svému listoví dává stín, zachycuje prach a zplodiny, zvlhčuje vzduch, spadlé listí je užitečný mulč, zimní úkryt i zdroj živin. Čím starší strom, tím cennější. Strom musí být úměrný velikosti domu a zahrady – nikdy nesázejte strom s tím, že až povyroste, seříznete ho, aby se vešel. Pokud vyberete pro dané stanoviště správný druh a dobře jej zapěstujete, desítky let pak bude potřebovat jen minimum vaší péče. Jehličnany jsou pochopitelně také užitečné stromy, ale v našich podmínkách prostě až doplňkové k těm listnáčům. Do zahrad běžné velikosti je skvělým druhem ořešák – krásný strom, přiměřeně velký, má plody vynikajících vlastností.
• Pěstujte co nejvíce vytrvalých rostlin, okrasných i plodných, jednoleté rostliny jsou často náročnější na vláhu i výživu a je s nimi více práce. Naprosto nenáročné jsou pak rostliny, které se na stanovišti samy přesívají – třeba kopr, měsíček, fenykl, lebeda zahradní.
• Upřednostňujte místní druhy nebo druhy dlouho zdomácnělé – vyžadují mnohem menší péči.
• Pátrejte ale i po otužilém opomíjeném ovoci, zelenině a bylinách. Objevte chutné a jedlé plevele. Pomůžete tak udržování a rozšiřování žádoucí různorodosti. Plané ovocné druhy si navíc vystačí samy, nemusíte je každoročně prořezávat atp.

Pozapomenuté a netradiční zeleniny – zahradní lebeda zelená a červená (sama se na stanovišti přesívá), divoká rajčata – nenáročná na vláhu a odolnější plísním, hrách Blatný, fenykl, barborka a další

• Rostliny vždy sázejte na příhodné místo a nesnažte se měnit podmínky ani kvůli sebekrásnějšímu keři. Zjistěte si výslednou velikost rostliny a vysaďte ji s dostatečný odstupem, na vyplnění místa můžete použít dočasné výsadby. Příklad: vytváříte keřovou skupinu, mezi sazenicemi jsou po vysazení až metrové rozestupy – volnou plochu zamulčujete kartonem a slámou a osázíte lesními jahodami. Jak se budou keře srůstat k sobě, jahody budou ustupovat, ale plochu neobsadí ani žádné plevele.
• Nebojujte fanaticky proti tzv. plevelům; redukujte je jen tam, kde skutečně vadí. Mnoho plevelů je jedlých – prostou změnou úhlu pohledu se tak pleveliště změní na záhon plný čerstvého salátu. Týká se to třeba obávané bršlice, popence, kopřivy, smetanky, lopuchu a dalších.
• Trávník nesekejte příliš často, a někdy stačí opravdu jen dvakrát ročně, ani příliš nakrátko. Přeměňte některé jeho části v louku – poskytnete tak potravu včelám a čmelákům a úkryt broukům. Kromě úspory času a peněz ušetříte sebe i sousedy náporu nepříjemného hluku. Pokud máte nutkání jet autem do posilovny, vytáhněte kosu a kus trávníku pokoste (nebo se vrhněte na neudržovanou louku v okolí – samozřejmě si rozmyslete, jestli to nebude vadit majiteli). Práce na čerstvém vzduchu a s viditelným výsledkem – skvělé vyžití.

• Budujte a podporujte biotopy vhodné pro různé živočichy: suchou kamennou zídku, mokřad (nebo třeba jen louži, i vysýchavou), jezírko nebo alespoň pítko pro ptáky, husté křoví, odumírající nebo mrtvý kmen, hromadu listí, hromadu větví. Rozvěste budky, vybudujte zimoviště pro ježka, hadník (zmiji možná přilákat nechcete, ale užovka není k zahození), hotel pro brouky. Oni se vám ti nájemníci odvděčí.

• Pokud se chcete na zahradě koupat, vybudujte koupací jezírko. V něm zabírá velkou část tzv. regenerační zóna – rostliny filtrující vodu. Nepotřebuje (ba naopak nesnáší) žádnou chemii; elektrické čerpadlo a podobné příslušenství také není při dostatečné velikosti jezírka nutné.

Až budete sami vést svou zahradu v obdobném duchu trvalé udržitelnosti a šetrnosti, jistě najdete desítky dalších principů a drobných gest, jež vaši zahradu oživí a vám ušetří práci. Zahradničení pak nebude rutinou, ale kreativní činností a zahrada bude přinášet stále nějaká překvapení. Budete žít v živé zahradě, nikoli zelené poušti.

seriál pro Vás píše Kateřina Karasová - o.s. Kvetoucí Stromy

sledovat informace a diskutovat můžete zde, nebo navštivte náš Facebook
psát nám můžete také přímo na e-mail kvetoucistromy@gmail.com

"ZIMA" KONČÍ, BUDEME KONEČNĚ SÁZET STROMY :-)

aneb stručně, co jsme připravovali v zimě, a na co se s námi můžete těšit:

Ta nejdůležitější práce, byla radostná a efektivní, směřovala k vlastním projektům výsadby v extravilánu obce: 

• příznivé dny jsme trávili v terénu zejména průzkumem na 5 lokalitách kde chceme letos sázet
• podrobně jsme již zpracovali projekty pro první 3 lokality a vybrali vhodné rostliny dle zjištěných stanovištních podmínek
• úspěšně jsme jednali s vlastníky pozemků před podáním žádosti o souhlas s výsadbou
• k projektům jsme zpracovali podrobné rozpočty, situační i důvodové zprávy a zákresové dokumentace pro podání žádosti o dotaci
• zpracovali a podali jsme přihlášku projektů do soutěže vyhlášené Krajským úřadem za účelem získání nějaké finanční podpory 

Stále jsme činní v procesech, které ovlivňují kvalitu zeleně v našem městě:

• v souladu s usnesením zastupitelstva jsme navštívili všechny zainteresované úřady, abychom zjistili jejich konkrétní připomínky k plánované výsadbě pro obnovu sadu na lokalitě Hůrka
• zpracovali jsme návrh rozmístění nové výsadby třešní a informovali jsme radní a také ostatní zastupitele o výsledku jednání na AOPK, NPÚ, KÚPP.
• na schůzce se starostkou města a autorkou projektu jsme 6.2.2014 dohodli další společný postup k zajištění výsadby na Hůrce (viz úřední zápis ze schůzky). Předali jsme náš zdůvodněný návrh výsadby paní Kadlecové pro přípravu podkladů k žádosti na KÚPP.
• přihlásili jsme se, zpracovali jsme důvodovou zprávu a podali nesouhlasné stanovisko do řízení o kácení k projektu úprav zeleně v prostoru starého hřbitova na Malé Straně, stanovisko jsme široce konzultovali i s externími odborníky na dotčenou problematiku.

Zatím pomalu, ale jistě začínáme dělat pokroky i na poli osvěty a komunikace:

• připravili jsme seriál do RL na téma moderní trend vedení zahrady, další tématické články připravujeme i pro blog
• absolvovali jsme samozřejmě několik schůzí kde jsme řešili i další věci týkající se zeleně v širším katastru obce, fungování našeho sdružení, směřování, vzdělávání členů, finance atd, klikali do katastru, kreslili a bavili se.
• účastníme se vzdělávacího semináře, také na téma management zeleně v obcích, který pořádá ENVIC ve spolupráci s Krajský úřadem v Plzni za účasti představitelů měst a obcí, pracovníků městských úřadů a odborníků na ŽP z celého kraje.   
• učíme se komunikovat s městem a jeho občany, hledáme efektivní způsoby spolupráce

Co nás brzo čeká :

• Právě jsme písemně obdrželi souhlasná stanoviska vlastníků pozemků pro první letošní výsadby a v nejbližších dnech čekáme vyjádření z Krajského úřadu s metodikou pro užití přidělené 28% dotace. Jsme mezi 13 úspěšnými z 36 přihlášených projektů. To znamená, že BUDEME KONEČNĚ SÁZET STROMY ! Koncem minulého roku jsme stihli zasadit náš první dub U Marka a později i několik lip na soukromém pozemku, letos už se ale bude jednat o první liniové výsadby! Sázet budeme v nejbližším extravilánu naší obce, pro první 3 lokality je to cca 60 stromů. Dotace však nepokrývá ani 50% nákladů na materiál, zbytek tak budeme zřejmě hradit z vlastních příjmů, práce naštěstí stojí jen náš čas a energii. Podrobněji Vás budeme k jednotlivým akcím ještě informovat a máte-li chuť a chcete jít sázet s námi, jste samozřejmě vítáni.
• Od březnového čísla začne vycházet výše zmíněný seriál v RL , podstatně více budeme psát také na Blog  a Fb, probereme předpoklady pro fungující management zeleně v obci, na příkladech ukážeme co je třeba změnit, aby i v Plzenci byla péče o zeleň na potěšující a udržitelné úrovni.
• V tuhle chvíli nevíme jak dopadne povolení k výsadbě třešní na Hůrce, a můžeme jen doufat, že město podá včas žádost tak, aby byla úspěšná a v takové podobě, na které bychom se mohli účastnit.
• Budeme také psát o stromech kde souhlasíme v nejbližší době s kácením a vysvětlíme proč, stejně tak vysvětlíme, proč se některé stromy dle zákona pokácet nesmí a zkusíme navrhnout vhodná alternativní řešení.

Je toho dost, a to jsem jistě něco zapomněl, co ještě na Fb a Blogu objevíte, o všem podstatném ještě budeme během jara podrobně psát. 

za občanské sdružení Kvetoucí Stromy
Jiří Medřický
sledovat informace a diskutovat můžete zde, nebo navštivte náš Facebook
psát nám můžete také přímo na e-mail kvetoucistromy@gmail.com