Zelená poušť a živá zahrada

První díl seriálu o alternativním přístupu k zahradničení i krajině. Každý měsíc přinese jeden článek, jenž by měl inspirovat, jak s rozmyslem založit zahradu a jak o ni pečovat, jak se lze dívat na krajinu kolem nás a jak jí pomáhat. Zkrácená verze bude vycházet také v Radyňských listech neboli místních novinách Starého Plzence.

Jaro se blíží, a tak bychom následujícím článkem natěšené zahrádkáře rádi přivedli k zamyšlení, zda-li by svým koníčkem nechtěli potěšit nejen sebe, ale také třeba životní prostředí a ještě si ušetřit práci, čas a peníze. Cílem je živá zahrada, které se říká přírodní.

Podle autorčiných zkušeností se mnohé, zvláště české zahrady vyznačují prazvláštním charakterem – jsou zelené, ale přitom neživé až mrtvé. Je na nich nizounce střižený jednodruhový trávník, pochmurná tújová hradba kolkolem, pár zakrslých přísně seřezaných ovocných dřevin, nějaký ten rhododendron úpící v poledním úpalu a „okrasné“ hnědé plochy drcené borky nebo bílé plochy říčního kačírku. V horším případě holá, dočista vypletá hlína. A jásavě tyrkysový bazén. A ticho, mrtvo, klid. Na takové zahradě se neděje nic... žádný ptačí zpěv, žádný motýl, včela, nic se nevlní ve větru a sluneční paprsky nemají čím probleskovat. Žár, mrtvo vůkol. Zelená poušť.

Má-li se takováhle poušť zelenat, potřebuje pravidelnou zálivku a hnojení v nemalém množství – tenhle koncept totiž jednostranně vyčerpává půdu - z odkryté půdy se zbytečně vypařuje voda, vyplavují se živiny a mizí podmínky pro půdní život, který jí dává plodnost. Není-li půda holá, ale zakrytá mulčovací textilií, nemůže v ní zas hledat žížaly žádný kos a rozložit se žádné organické zbytky. Navíc drcená borka je dovezená bůhvíodkud a z půdy bere dusík ke svému rozkladu, který je pak nutno doplnit. A když se každý spadlý list na takové zahradě vyhodí do popelnice, protože tam není kompost? Koupí se umělé hnojivo! Podobně rašelina pro ten rhododendron (který ale i tak skomírá, protože mu chybí vhodné podmínky) pochází z těžko obnovitelných zdrojů (a navíc třeba až z Pobaltí). K tomu ještě bazén k použitelnosti vyžaduje kila chemikálií a každoroční dopouštění kubíky pitné vody. A na takovouto zahradu určitě nezamíří žádná sýkora nebo motýl, co by tam taky dělali... A ještě té nekončící práce s každotýdenním sekáním trávy, odstraňováním každého spadlého lístku, zastřihováním každé přečuhující větévky.

Přitom je nepoměrně snazší a uspokojivější pečovat o zahradu, která bude nejen jaksi samovolně zaplňovat prostor u domu, ale nebude zátěží ani pro životní prostředí (protože v ní bude fungovat uzavřený koloběh energií a látek), ani pro majitele (protože ten se prostě přestane zabývat nesmyslným bojem s přirozeností, čímž uspoří dost času). Principiálně je to jednoduché, ale zahradník musí postupovat s citem pro specifičnost té vlastní zahrádky. A správně ji založit (ale o tom někdy příště).

Městský park v holandském Wageningenu.  Pro zvýšení přirozené rozmanitosti je bez zásahu ponechán lem z bylin a keřů (kopřivy, plané růže, lopuchy a mnohé další) a kus padlého kmene

A teď konkrétní rady, jak šetrně hospodařit na vlastní zahradě:

• Základem je kvalita půdy, proto musíte mít kompost. Kompost je víceméně jediné hnojivo, jež zdravá zahrada potřebuje. Zároveň v něm zmizí velká část domácího odpadu, a ten se pak nevozí na skládky nebo do spaloven.
• Nikdy nenechávejte půdu holou, nezakrytou. Na podzim zakryjte záhony listím, zeleninu i okrasné rostliny mulčujte, třeba posekanou zaschlou trávou. Zakomponujte pod keře a stromy podrost - půdokryvné rostliny, které zamezí vysychání půdy a růstu plevelů. Nové výsadby mulčujte kartonem – i ten zlepší hospodaření s vodu, udrží i ve vrchní vrstvě půdy živiny, omezí růst nežádoucích rostlin a půda bude i nadále kyprá. Karton lze zakrýt opět listím nebo zaschlou trávou, slámou, i tou borkou, není-li po ruce opravdu nic jiného.
• Další nezbytností na zahradě je voda – mulčování a správný výběr rostlin sníží její potřebu, ale přesto s ní zacházejte šetrně a sbírejte tu dešťovou – do podzemní nádrže nebo alespoň do sudu.
• Bez listnatého stromu není zahrada. Strom skýtá úkryt a potravu celé řadě živočichů. Je krásný. Díky svému listoví dává stín, zachycuje prach a zplodiny, zvlhčuje vzduch, spadlé listí je užitečný mulč, zimní úkryt i zdroj živin. Čím starší strom, tím cennější. Strom musí být úměrný velikosti domu a zahrady – nikdy nesázejte strom s tím, že až povyroste, seříznete ho, aby se vešel. Pokud vyberete pro dané stanoviště správný druh a dobře jej zapěstujete, desítky let pak bude potřebovat jen minimum vaší péče. Jehličnany jsou pochopitelně také užitečné stromy, ale v našich podmínkách prostě až doplňkové k těm listnáčům. Do zahrad běžné velikosti je skvělým druhem ořešák – krásný strom, přiměřeně velký, má plody vynikajících vlastností.
• Pěstujte co nejvíce vytrvalých rostlin, okrasných i plodných, jednoleté rostliny jsou často náročnější na vláhu i výživu a je s nimi více práce. Naprosto nenáročné jsou pak rostliny, které se na stanovišti samy přesívají – třeba kopr, měsíček, fenykl, lebeda zahradní.
• Upřednostňujte místní druhy nebo druhy dlouho zdomácnělé – vyžadují mnohem menší péči.
• Pátrejte ale i po otužilém opomíjeném ovoci, zelenině a bylinách. Objevte chutné a jedlé plevele. Pomůžete tak udržování a rozšiřování žádoucí různorodosti. Plané ovocné druhy si navíc vystačí samy, nemusíte je každoročně prořezávat atp.

Pozapomenuté a netradiční zeleniny – zahradní lebeda zelená a červená (sama se na stanovišti přesívá), divoká rajčata – nenáročná na vláhu a odolnější plísním, hrách Blatný, fenykl, barborka a další

• Rostliny vždy sázejte na příhodné místo a nesnažte se měnit podmínky ani kvůli sebekrásnějšímu keři. Zjistěte si výslednou velikost rostliny a vysaďte ji s dostatečný odstupem, na vyplnění místa můžete použít dočasné výsadby. Příklad: vytváříte keřovou skupinu, mezi sazenicemi jsou po vysazení až metrové rozestupy – volnou plochu zamulčujete kartonem a slámou a osázíte lesními jahodami. Jak se budou keře srůstat k sobě, jahody budou ustupovat, ale plochu neobsadí ani žádné plevele.
• Nebojujte fanaticky proti tzv. plevelům; redukujte je jen tam, kde skutečně vadí. Mnoho plevelů je jedlých – prostou změnou úhlu pohledu se tak pleveliště změní na záhon plný čerstvého salátu. Týká se to třeba obávané bršlice, popence, kopřivy, smetanky, lopuchu a dalších.
• Trávník nesekejte příliš často, a někdy stačí opravdu jen dvakrát ročně, ani příliš nakrátko. Přeměňte některé jeho části v louku – poskytnete tak potravu včelám a čmelákům a úkryt broukům. Kromě úspory času a peněz ušetříte sebe i sousedy náporu nepříjemného hluku. Pokud máte nutkání jet autem do posilovny, vytáhněte kosu a kus trávníku pokoste (nebo se vrhněte na neudržovanou louku v okolí – samozřejmě si rozmyslete, jestli to nebude vadit majiteli). Práce na čerstvém vzduchu a s viditelným výsledkem – skvělé vyžití.

• Budujte a podporujte biotopy vhodné pro různé živočichy: suchou kamennou zídku, mokřad (nebo třeba jen louži, i vysýchavou), jezírko nebo alespoň pítko pro ptáky, husté křoví, odumírající nebo mrtvý kmen, hromadu listí, hromadu větví. Rozvěste budky, vybudujte zimoviště pro ježka, hadník (zmiji možná přilákat nechcete, ale užovka není k zahození), hotel pro brouky. Oni se vám ti nájemníci odvděčí.

• Pokud se chcete na zahradě koupat, vybudujte koupací jezírko. V něm zabírá velkou část tzv. regenerační zóna – rostliny filtrující vodu. Nepotřebuje (ba naopak nesnáší) žádnou chemii; elektrické čerpadlo a podobné příslušenství také není při dostatečné velikosti jezírka nutné.

Až budete sami vést svou zahradu v obdobném duchu trvalé udržitelnosti a šetrnosti, jistě najdete desítky dalších principů a drobných gest, jež vaši zahradu oživí a vám ušetří práci. Zahradničení pak nebude rutinou, ale kreativní činností a zahrada bude přinášet stále nějaká překvapení. Budete žít v živé zahradě, nikoli zelené poušti.

seriál pro Vás píše Kateřina Karasová - o.s. Kvetoucí Stromy

sledovat informace a diskutovat můžete zde, nebo navštivte náš Facebook
psát nám můžete také přímo na e-mail kvetoucistromy@gmail.com