středa 8. října 2014

Kam s ním (s tím vysněným stromem)

Odvážím se předpokládat, že laskavý čtenář se od přečtení našeho minulého příspěvku zamyslel, chytil za nos a ještě na podzim chce stihnout vysadit na své zahradě pořádný strom, který odkáže příštím generacím.

Jak vybrat vhodný druh?

Faktorů, na něž musíme brát ohled, je poměrně dost: za prvé klimatické a půdní podmínky. V Plzenci a okolí převažuje těžší jílovitá půda, srážky jsou průměrné, stejně jako teploty – výběr je poměrně široký, ale výrazně teplomilné dřeviny se k použití nehodí.

Za druhé charakter zahrady a jejího okolí – čím přírodnější a blíže volné krajině, tím větší přednost dáváme dlouhověkým domácím dřevinám. Pro náš bukodubový vegetační stupeň jsou typickými zástupci buk, dub zimní, javor mléč, borovice, lípy, jilmy, jasan a na teplejších stanovištích i javor babyka. Většina těchto stromů dosahuje v dospělosti úctyhodných rozměrů, volit ale můžeme i mezi kultivary s menším vzrůstem. Mezi nimi upřednostňujeme koruny s přirozenějším habitem – tj. vyhýbáme se kulovitým, převislým či přísně jehlancovitým a sloupovitým korunám. Dobrým příkladem je kultivar lípy srdčité 'Rancho', který dosahuje polovičních rozměrů oproti původnímu druhu, podobně stejnojmenný kultivar jasanu.
V běžné zástavbě si pochopitelně můžeme dovolit i větší volnost v použití „exotů“, i zde ale platí, že dominantní strom v zahradě by měl mít co nejpřirozenější habitus. Barevné a tvarové zajímavosti můžeme uplatnit raději u menších dřevin.

Velký versus malý - volíme tak, abychom mohli nechat narůst typický tvar koruny a přirozený habitus stromu.
Další je na řadě otázka velikosti. V první řadě musíme zvažovat, zda strom nebude v budoucnu překážet – sítím nadzemním i podzemním, komunikacím, sousedům. Nový občanský zákoník říká: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků... Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m“.


Uznáme ale, že budeme-li vysazovat „opravdový“ strom jako je třeba ořešák nebo neřkuli třeba lípa či dub, vzdálenost od sousedova pozemku bude mnohem větší – nedohodneme-li se se sousedem jinak. A to by bylo nejlepší; většina našich zahrad je malá na pořádné stromy – jeden strom rozprostřený na dvě zahrady, to už je poměrově adekvátnější. K rozvažování přistupujeme se zdravým rozumem, nepoddáváme se katastrofickým scénářům budoucích neštěstí, ale snažíme se najít pro náš strom nejvhodnější místo k životu.

Výsledná velikost stromu je důležitá i z hlediska kompozice – musí být přiměřená velikosti zahrady a domu. Nevhodně malý strom na velké zahradě vedle velkého domu nikdy nebude plnit svou estetickou roli dominanty a srdce zahrady. Na základě stejného principu zase nezaplníme celou zahradu jediným stromem.

A teď několik typů na menší stromy do zahrad (protože těch je dnes většina) – jedlý, sladkoplodý jeřáb ptačí (lze najít pod názvy 'Edulis' nebo 'Sladkoplodý moravský'), jeřáb muk, jeřáb prostřední a duryňský, hloh Lavalleův a kuří noha, korkovník amurský, mišpule, jasan 'Nana' (šlechtěný na kmínek, jinak keřovitý), javor tatarský, pensylvánský a ginala, zelkova, moruše bílá, katalpy, magnólie, sakury a jiní okrasní zástupci rodu Prunus. Dobře použitelné jsou i některé keře roubované na kmínek (nechceme-li nebo nemůžeme-li použít keřovou formu) – muchovníky, dřín obecný, svitel. Vynechávám jehličnany – ty se na roli onoho zásadního stromu v našich polohách spíše nehodí. Naopak se hodí ovocné stromy roubované na semenáč a zapěstované jako vysokokmen – i ty jsou dlouhověké. Velmi pěkné je třeba české národní jablko 'Panenské' nebo zkuste kdysi slavný český vývozní artikl, hrušku 'Solanku'.

dominantní solitér 
Ať sázíme strom jakékoli velikosti, umisťujeme jej v zahradě nejlépe jako solitéru, do trávníku, louky, nízkého trvalkového záhonu. Okolí této dominanty by mělo její význam jen podtrhnout a ne mu konkurovat. Pokud sázíme velkých (nebo alespoň větších) stromů více stačí solitéra jedna, ostatní klidně zahrneme do skupin.

Za další – způsob výsadby – a zde přichází na řadu prostor k experimentování. Pořádný strom roste dlouho a prostor pro něj určený je tak po desetiletí částečně prázdný – toho se dá ale využít k dočasným výsadbám různých porostů. Nebo můžeme sázet lesnickým způsobem – více jedinců, i různých druhů, a porost postupně probírat, vybírat nejhezčí exemplář, až zbude ten jeden vybraný strom. Tento způsob je levnější, než investice do nákupu vzrostlého stromu, navíc získáte nějaké dřevo (ať už na otop či třeba na tyčovinu) a v místě výsadby vytvoříte příznivější mikroklimatické podmínky.


osika - dočasná dřevina pro nastolení příznivých podmínek 











Případně můžete jako dočasné, výplňové výsadby použít krátkověké dřeviny, které jsou i v přírodě v roli pionýrů. Patří sem třeba bříza, jeřáb ptačí či osika. Ty také vytvoří pro ten dlouhověký kosterní strom příhodnější podmínky, jak tomu ostatně často bývá na přirozeném stanovišti – přistíní jej, jejich listí lépe pokryje půdu a spolu s kořeny vylepší půdní podmínky. Pozor jen na přílišnou konkurenci.
  
Kompozičním faktorem je i způsob zapěstování sazenice – někdy se více hodí, nebo je dokonce provozními podmínkami požadován, strom s vysoko založenou korunou, někdy zavětvený až k zemi.

Nu, nemám iluze, že můj dnešní příspěvek vyčerpal danou problematiku. Doufám, že poslouží alespoň jako inspirace. Pošlete nám fotografie, až něco vysázíte. Obracet se na nás můžete i s dotazy – rádi poradíme!

Text: Kateřina Karasová
ilustrační obrázky vybral: Jiří Medřický

Žádné komentáře:

Okomentovat